Embedded Files
Řekněte nám něco o sobě: V jakém oboru podnikáte a jak jste se k tomu dostala?
Můj brand se jmenuje Vendula Beneš (a OMFORM.cz). Jsem vystudovaná architektka na UMPRUM v Praze a před mateřskou jsem se architekturou živila jak v Čechách, tak i za oceánem. Byla jsem přes 3 roky v Šanghaji jako architekt-designér a tam se má estetika věcí změnila. Mateřství mi dalo prostor se celkově zastavit a transformovat, a to i v rodinné tradici architektů, a tvořit něco jiného. Seznámila jsem se s udržitelností, se slow filosofií a mé myšlení se změnilo. Začala jsem přešívat z riflí tašky a to „předělávání“ se rozvinulo až do současnosti, kdy dělám upcyklaci – přešívám pánské košile, rifle, cokoliv. Na upcyklaci pořádám i workshopy pro různé instituce (Galerie výtvarného umění v Ostravě, Ostravskou univerzitu). Pro Omform navrhuji módní doplňky z kraftexu, neboli pratelného papíru. Je to ekologický materiál, který má vlastnosti kůže, a já z něj šiju kabelky, tašky, náušnice.
Zároveň se dlouhodobě zabývám uměním, a ani si nepamatuji, kdy jsem začala... Můj otec Václav miloval umění, architekturu a design, a tím ovlivnil celou naši rodinu. Přestože jsme měli dost sporů o tom, jak věci dělat, čím jsem starší, tím jsem mu vděčnější, že mě toho tolik naučil a ukázal. Naše cesty do Kodaně, Benátek a Kortrijku byly nádherné. Studovala jsem střední školu se zaměřením na grafiku a vždycky jsem toužila mít svůj ateliér a prodávat své designy. Architektura mé obzory rozšířila.
Mentorů a inspirací jsem měla hodně a pořád mám. Jsou to přátelé, ale i celebrity, poslouchám i hodně podcastů, motivačních přednášek, hodně čtu, zkoušela jsem mentory na Facebooku a nechala u nich desítky tisíc. Co už. To je prostě škola a za informace se platí. Musím věci zkusit, nestačí mi je pozorovat z dálky. Bohužel na UMPRUM se v té době neučil business. Nikdo nás neučil, jak to dělat, za kolik, jak se prezentovat, pracovat s myslí, sebedůvěrou, stresem, kvantováním atd. Takže moje cesta je pokus – omyl – výhra – omyl – pokus, a takhle dál. Už jsem se s tím smířila a někdy mi to připadá dobrodružné, svobodné a krásné.
Jsem minimalistka, jednoduchý člověk, odkládám zbytečné vrstvy – jako je moje značka OMFORM – a jdu k jádru, jednoduchému životu a podnikání. Nejdůležitější pro mě je poznat sama sebe, a to je celoživotní studium. Proč? Protože se pořád měním, protože celý vesmír je v pohybu, jehož jsem já součástí. Jak tedy mohu následovat cestu někoho jiného? To je nesmysl. Já vysílám signály, touhy a sny, a vesmír mi je vrací v podobě lidí a věcí, co se dějí. Snažím se být co nejvíce uvolněná, abych reagovala ze sebe, byla průchozí třeba jako vzduch. Moje slova jsou asi hodně abstraktní, ale tak to cítím.
Proč je pro vás důležitý “zelený”, tedy ekologicky udržitelný rozměr podnikání a proč si myslíte, že by se jím měli zabývat i další podnikatelé?
Je to pro mne úplně elementární a přirozený stav bytí. Jsem ekopunková designérka ve slow fashion sféře, (Vivienne Westwood, Jean-Michel Basquiat, Henri Matisse, Jean Dubuffet, Irvin Yalom, Zaha Hadid, Rem Koolhaas – to jsou mí průvodci). Mám ráda lidi a miluji jejich příběhy, zajímám se o ně. Mám ráda férovost, respekt a humor. Každý člověk by měl být skromný a pokorný a měl by si klást otázku: „Jak mohu být dnes lepší?“ Protože ten vedle vás je vaše další já, v jiném příběhu a čase. „Jak ti mohu dnes pomoci?“ To je způsob, jakým by firmy měly fungovat. Bohužel všude vládne strach, média chrlí strach a dělají z nás ovce.
Já sama vím, že to je staré chování, a tak se snažím prokreslit si vlastní cestu – a to je můj ateliér. Nezatěžovat systém a nikoho. Inspirovat, že to jde. Někdy to vypadá, že je to boj s větrnými mlýny, ale nemůžu jinak, to je má víra. Nechat se zaměstnat není špatné, když to pomůže na cestě k samostatnosti, tak proč ne. Nebo když to člověka dělá uvolněným, svobodným a silným. Třeba má sestra. Stěžuje si, jak v práci vymýšlí tabulky a blbosti, ale vždycky vstane, jde cvičit a hodně se směje. To je velmi dobré znamení. Sledujte lidi, ne co říkají, ale jak se tváří, jak se pohybují. Smějí se hodně? To je krásné. Zaměstnání je v pořádku. Každý spokojený člověk na zemi je pozitivní energie a tu potřebujeme všichni. Je to pro nás velká inspirace a dar.
Jaké výhody vám podnikání v životě přináší oproti zaměstnání?
Je to projev svobody, mé individuality a nezávislosti. Nikdo mi neříká, co a jak mám dělat, a tohle přesně miluji. Sice někdy brečím, že nevím, co mám vlastně dělat a že to nemá smysl, ale jak vidíte, pořád tvořím, nějakým způsobem, a baví mě to. A když mě to nebaví, tak dělám něco jiného, třeba chodím do práce, poflakuji se a relaxuji. Otázka není, kdo je a kdo není zaměstnaný, mé otázky jsou jiné: Jsem spokojená se sebou? Žiji svůj potenciál? Jak mohu mít více energie? Jsem dobrý člověk? Jsem k sobě upřímná? To je to, co mě zajímá, co je pro mě důležité.
Jak propagovat své produkty? Je pro vás online marketing důležitý a je podle vás důležitý pro podnikatele obecně? (Podílíte se nějakým způsobem na budování své zákaznické komunity?)
Osobně se snažím své produkty prodávat na Instagramu a Facebooku. Mám dojem, že nejlepší je prodávat naživo v online prostředí. Ukazovat věci, vychvalovat, přehánět, dělat show – to je online, a kdo to nepochopil, má smůlu. Taky to nebrat tak vážně, je to virtuální divadlo a hra, není to akce „kde je pravda?“ Jestli víte, co myslím. Prostě si hrát.
Trhy jsem zkoušela, ale už mi to stačilo. Byla to dobrá zkušenost, ale stojí to tolik energie, kterou momentálně nemám. Hledám pro svůj styl to správné pole a mám pocit, že se to pořád krystalizuje, a to mě baví. Hledám, jak vyjádřit svou expertízu a zároveň neunavit lidi k smrti dlouhými příběhy. Z toho jsem pak i já vyřízená, a mě to musí prostě bavit, jinak končím. Chci žít a užít si zábavu, a když se cítím vyčerpaně, tak spím a dobíjím baterky. Taky je dobré se hodně hýbat. Pohyb vyžene blbosti z hlavy.
Co byste doporučila dámám, které začínají podnikat?
Trpělivost, pevné nervy a hlava v oblacích, protože jen šílené nápady mají smysl. Jinak je to nuda, a vy přece nechcete být nudné paní!
Dělat věci, které vás baví, mít otevřené srdce, být odvážné a jít si za svými nápady. Nekoukat na ostatní, nesrovnávat se, protože je to ztráta času a energie. Nikdo neví, jak ten druhý myslí, jak žije a co si myslí.
Mít vize, aktivně snít, tvořit. A sledovat své tělo – ono je moudřejší než hlava, řekne vám, zda jdete správně nebo jestli jste překročily své limity. Vyhořet v dnešní době umí každý, ale udržet svůj rytmus, to je teprve umění! Takže Dolce Vita, dámy!
Page updated
Report abuse