Kristýna Schreiberová InFLOWer

Řekněte nám něco o sobě: V jakém oboru podnikáte a jak jste se k tomu dostala? 

Jmenuji se Kristýna Schreiberová, je mi 27 let a jsem máma 2 kluků. Ačkoliv mám vystudovanou Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, obor herectví, velká láska pramení už od malička ke gastronomii, ve které nyní podnikám. 

S manželem jsme vytvořili projekt InFLOWer catering, kde tvořím veganské jídlo, manžel se stará převážně o kávovou sekci. (InFLOWer jste mohli slyšet také ve spojení “ školení v gastronomii”, což je druhá část našeho podnikání, o tom ale jindy.) 

Jako malou mě máma často brala na pizzu, děda s babičkou na večeře. Jídlo pro nás bylo v rodině vždy hodně vysoko. Tatínek je vystudovaný kuchař a babička vařila tak dobře, že jsem si po obědě ve škole dávala vždy ještě ten od ní. Teď už zpětné vím, že nejdůležitější přísadou ve všech jejich jídlech byla bezpodmínečná láska. K vaření, i k rodině.  

První setkání s gastrem “ z té druhé strany” byla neplánovaná brigáda ve druháku na střední v divadelní kavárně Stará aréna. Můj spolubydlící se mě jen tak v meziřečí zeptal, jestli nechci brigádu, ze teď někoho hledají za bar. A já řekla jo. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, protože jsem našla to, co mě opravdu bavilo a naplňovalo. Kafe, drinky a pivo ( a úplně na konci i provoz ) jsem tam dělala celou střední a k tomu občas odskočila posbírat jiné zkušenosti do jiných kaváren, restaurací, hotelu nebo bistera vyzkoušela různé pracovní pozice.

V 19 letech, chvíli po svatbě jsem se rozhodla otevřít si vlastní kavárnu v centru Ostravy. Tehdy jsem si myslela, že všechno co chci musím mít hned a bez žádného podnikatelského plánu nebo zkušeností jsem vzala v centru prostor a pak začala řešit zbytek. Tehdy mě velmi podporovala moje milovaná babička, i když z toho nebyla vůbec šťastná. Ostatní mi ze strachu z neúspěchu spíše házeli klacky pod nohy, říkali, že je to hloupost, že to nemůže vyjít. Že mladá holka bez peněz a zkušeností nemůže být úspěšná podnikatelka. Ať jdu radši do práce, jako “normální člověk”. Z malé části měli pravdu, protože tohle podnikání opravdu nevyšlo. Já jsem ale bohužel (nebo bohudík ? :) ) taková, že se o všem musím přesvědčit na vlastní kůži, a tak jsem se poprvé v životě docela dost spálila. Tohle byla obrovská a drahá škola - finančně, fyzicky i psychicky, ale nelituji ani trochu. Za rok a půl celého příběhu kavárny “ Či ja vim”  jsem se naučila tolik věcí, které bych se normálně učila deset let a možná se je spíše ani nenaučila. Hlavně jsem ale kvůli kavárny začala tvořit cateringy, které mě právě teď živí. 

I když má práce už zdaleka nevypadá tak, jako tehdy (už žádné kuřecí řízky a salámové pomazánky!), zasela semínko pro to, co tvořím nyní. Pro mé podnikání, koníček a lásku v jednom.

Proč je pro vás důležitý “zelený”, tedy ekologicky udržitelný rozměr podnikání a proč si myslíte, že by se jím měli zabývat i další podnikatelé?

Myslím, že myslet více ekologicky by bylo skvělé u každého jednoho člověka, což je první krok. Podnikatelé mají výhodu v tom, že mají velký vliv na zákazníka a tím skvělou hrací plochu začít věci měnit k lepšímu. Měli bychom si uvědomit, jak důležitá je pro lidstvo naše planeta, a jak neuctivě se k ní my lidé chováme. Přitom stačí pár malých změn u každého z nás. Omezit plasty, jednu cestu do práce jet místo autem MHD, nebo se projít pěšky. Nejíst maso každý den. A takto bych mohla pokračovat ještě dlouho. 

Když jsem před lety začala tvořit cateringy, kvalita surovin mi byla docela jedno. Potřebovala jsem nakoupit co nejlevnější suroviny, abych co nejvíce vydělala. Vařila nekvalitní maso z pro mě již teď nechutných velkochovů. Tehdy mě ani nenapadlo, že to jde i jinak. Když jsem se nyní po tříleté pauze na mateřské k profesionálnímu vaření vrátila, už to bylo jen ve vegetariánské a veganské variantě. Uvědomila jsem si totiž, jak jsou lidi závislí na mase a posedí krutým masným průmyslem. Zjistit si aspoň málo z toho jak to ve velkochovech chodí doporučuji každému z Vás. A řekla jsem si, tak tohle já podporovat nechci. Ukážu lidem, že to jde i bez masa a stejně chutně. Začala jsem velmi dbát na to, odkud jídlo které vařím je. Jsou to rajčata která procestovaly půl planety? Nebo jsou česká, nejlépe z farmy za městem?

Po roce a půl mi to ale přestalo stačit, a začala jsem hledat varianty, jak co nejvíce omezit živočišné výrobky. Ono mlékárenský průmysl na tom zas není o moc lépe. Teď tvořím jídlo čistě veganské. Stále hledám a zkouším, učím se a zlepšuji. A co mě na tom baví nejvíc je, že se mi dost dobře daří přesvědčovat zaryté masožravce o tom, že vegani opravdu nejí jen salát, že může být vegan jídlo velmi chutné a pestré. Dostávají se mi krásné zpětné vazby a zákaznická základna se stále víc a víc rozrůstá, za což jsem nesmírně vděčná. 

Co byste doporučila dámám, které začínají podnikat?

Určitě být vytrvalá. Nevzdávat se po prvním neúspěchu. Vědět, že nemusí být stále vše zalité sluncem. Že i kroky, které se na první pohled nemusí zdát jako správné, mohou být ty, které nás přivedou ke štěstí a úspěchu. Máme nekonečné možnosti ke zkoušení a k růstu. Stačí se jen rozhodnout a chtít, protože my jsme tvůrci našich životů. Chce to jen disciplínu, vizi a věřit sami sobě. Stále dokola zkoušet a hledat, neustále se vzdělávat nejen ve svém oboru. Nebrat chyby negativně, ale brát si z nich poučení pro svou cestu, která je zároveň i cíl.